Duben-měsíc změn
...když se tak dívám na poslední příspěvěk a vidím datum 19.12.2017, říkám si, že jsem strašná lemplica, ale...za vším hledej muže. A nebo prostě někoho jiného...A jsem ráda, že jsem nikdy nikomu nic neslíbila. A kdybyste jen viděli ten počet rozepsaných článků....
No, poslední 3 měsíce byly prostě na vlně jedné velké hektičnosti a já si cestou z práce, resp. pokecu s kámoškama u vína (4 dc a co to se mnou neudělá), uvědomila, že je pro mě DUBEN, vlastně takovým měsícem změn...nevím teda, jak dalece tato historie změn sahá, pamatuju si vlastně jen na 5 takových...a tou jednou počítám i letošní rok. Ale začněme rokem 2012.
V roce 2012 jsem dostala svá první víza do USA a tím se rozeběhl takový velký "American dream", který se táhl několik dalších let....
V r.2013, ten duben si vůbec NEPAMATUJU, stejně jako 2014....pravděpodobně jsem někde na koleni sepisovala diplomku...ok!
r.2015 se ale vepsal do historie FESTIVALEM a už v dubnu jsem věděla, že ač mi festival hodně dal, tak mi i neskutečnou spoustu věcí vzal. Jako např. ILUZE!!!! Iluze je krásná, škoda, že ne nahraditelná.
V roce 2016, pokud by vás to zajímalo, jsem si v dubnu uzavřela jeden náročný vztah...a uvědomila si, že prostě ač je pro mě vztah extrémně důležitý, musí v něm, dříve nebo později být i děti...a....a vlastně tímhle se mi otevřela další vrátka.
Rok 2017 a DUBEN, v dubnu loňského roku (sakra, jak ten čas letí) jsem uzavřela jednu velkou kapitolu svého života nazvanou ŽIVOT V USA. Nebylo to snadné...a vlastně ještě občas stále není. Pořád v sobě zažívám ty pocity smutku. Kdo by taky ne, když je to pro vás důležitých 5 let života...ale bylo to potřeba. USA mi na psychice nepřidalo a v posledních měsících jsem na tom nebyla dobře. A rozhodnutí vrátit se zpět do ČR bylo jedno z nejlepších.
Čímž se dostávám do r. 2018 a duben tohoto roku se váže k jednomu úžasnému klukovi, se kterým jsem už skoro 8 báječných měsíců. V dubnu se totiž stěhujeme do našeho prvního společného bydlední a v dubnu už snad budu plně působit i na nové pozici ve firmě. Čímž se i dostávám, ač několika řádkovou oklikou, zpátky k začátku článku.
Poslední 3 měsíce pro mě byly, a stále jsou, neskutečně náročné, jak psychicky, tak i fyzicky...změn, které se kolem mě dějí, je více než dost...a já to nenesu s takovou lehkostí, jakou bych ráda nesla.
Změna mé pozice, cestování, ale i stěhování, na které, ač se neskutečně těším, se musím také připravit...protože to není jen o tom si zabalit ten svůj raneček. Tím společným bydlením jsme se totiž rozhodli budovat i něco, čemu říkáme společný život...a snad i společná budoucnost...a já, protože těch změn je prostě moc, to nějak přestávám zvládat.
A tak si připadám trochu jako ten tonoucí, který se stébel chytá, když čekám na duben...protože to prostě musí být lepší. A BUDE!!!!! Ne proto, že jsem to teď napsala...ale proto, že v to věřím. A protože lidská psychika je neskutečně silná a naše víra je všemocná,vím, že to tak bude...i kdyby se všichni kolem mě měli na hlavu stavět.
Duben je prostě měsíce změn! A já se na něj neskutečně těším!
Tak milý měsíci DUBNE, už jsi tady?
No, poslední 3 měsíce byly prostě na vlně jedné velké hektičnosti a já si cestou z práce, resp. pokecu s kámoškama u vína (4 dc a co to se mnou neudělá), uvědomila, že je pro mě DUBEN, vlastně takovým měsícem změn...nevím teda, jak dalece tato historie změn sahá, pamatuju si vlastně jen na 5 takových...a tou jednou počítám i letošní rok. Ale začněme rokem 2012.
V roce 2012 jsem dostala svá první víza do USA a tím se rozeběhl takový velký "American dream", který se táhl několik dalších let....
V r.2013, ten duben si vůbec NEPAMATUJU, stejně jako 2014....pravděpodobně jsem někde na koleni sepisovala diplomku...ok!
r.2015 se ale vepsal do historie FESTIVALEM a už v dubnu jsem věděla, že ač mi festival hodně dal, tak mi i neskutečnou spoustu věcí vzal. Jako např. ILUZE!!!! Iluze je krásná, škoda, že ne nahraditelná.
V roce 2016, pokud by vás to zajímalo, jsem si v dubnu uzavřela jeden náročný vztah...a uvědomila si, že prostě ač je pro mě vztah extrémně důležitý, musí v něm, dříve nebo později být i děti...a....a vlastně tímhle se mi otevřela další vrátka.
Rok 2017 a DUBEN, v dubnu loňského roku (sakra, jak ten čas letí) jsem uzavřela jednu velkou kapitolu svého života nazvanou ŽIVOT V USA. Nebylo to snadné...a vlastně ještě občas stále není. Pořád v sobě zažívám ty pocity smutku. Kdo by taky ne, když je to pro vás důležitých 5 let života...ale bylo to potřeba. USA mi na psychice nepřidalo a v posledních měsících jsem na tom nebyla dobře. A rozhodnutí vrátit se zpět do ČR bylo jedno z nejlepších.
Čímž se dostávám do r. 2018 a duben tohoto roku se váže k jednomu úžasnému klukovi, se kterým jsem už skoro 8 báječných měsíců. V dubnu se totiž stěhujeme do našeho prvního společného bydlední a v dubnu už snad budu plně působit i na nové pozici ve firmě. Čímž se i dostávám, ač několika řádkovou oklikou, zpátky k začátku článku.
Poslední 3 měsíce pro mě byly, a stále jsou, neskutečně náročné, jak psychicky, tak i fyzicky...změn, které se kolem mě dějí, je více než dost...a já to nenesu s takovou lehkostí, jakou bych ráda nesla.
Změna mé pozice, cestování, ale i stěhování, na které, ač se neskutečně těším, se musím také připravit...protože to není jen o tom si zabalit ten svůj raneček. Tím společným bydlením jsme se totiž rozhodli budovat i něco, čemu říkáme společný život...a snad i společná budoucnost...a já, protože těch změn je prostě moc, to nějak přestávám zvládat.
A tak si připadám trochu jako ten tonoucí, který se stébel chytá, když čekám na duben...protože to prostě musí být lepší. A BUDE!!!!! Ne proto, že jsem to teď napsala...ale proto, že v to věřím. A protože lidská psychika je neskutečně silná a naše víra je všemocná,vím, že to tak bude...i kdyby se všichni kolem mě měli na hlavu stavět.
Duben je prostě měsíce změn! A já se na něj neskutečně těším!
Tak milý měsíci DUBNE, už jsi tady?
Komentáře
Okomentovat