Když se všechno v dobré obrací....
...můj život v posledních letech byl jako na houpačce. Vlastně už od výšky se to všechno tak nějak odráželo od dna, ušlo kus cesty...a zase spadlo tam, kde jsem začala...a od znova.
Ať už se zamyslím nad studiem, partnerským životem a nebo třeba mé osobní vyrovnanosti. Ale ruku na srdce? Ono to vlastně souvisí tak všechno se vším...
A přiznám se, že i teď, když vám všem o tomhle píšu, to není úplně jednoduché a ta minulost, mrcha, se znovu objevuje. Třeba v tom, že mě mrazí ruce a cítím v sobě mírný třas...ale i proto vám o tom všem píšu.
V minulosti totiž pro mě byla směrodatná jedna věc a to, aby VŠICHNI KOLEM MĚ BYLI ŠŤASTNÍ, potom přece může přijít na řadu moje štěstí.
A tak jsem pečovala o to, abych měla hodně přátel, abych s nima udržovala pevný kontakt.
Abych ve škole vše plnila na 100% ( i to, co mě sakra nebavilo).
Abych šetřila na budoucnost.
Abych se s nikým nehádala a tak vlastně nebyla schopna říct vlastní názor.
Aby všichni mí ex byli šťastní a spokojení, protože přece jen tím budu šťastná a spokojená já....
No a potom to vygradovalo v něco, čím jsem nejvíce ublížila sama sobě. Skončila jsem hubená, v depresích...a??? Našlo se jen mááááálo, malinko lidí, který to opravdu zajímalo.
A tak jsem si řekla: DOST! (a začala o sebe pečovat)
Uvědomila jsem si, že na světě pro mě, není nikdo důležitější než jsem JÁ! A je mi jasné, že to pro většinu z vás bude znít sobecky. Ale je důležité být v některých ohledech sobec...ten největší sobec!
Protože jakmile nebudete v psychické pohodě VY, je všechno špatně.
A tak jsem se postupně začala dávat dohromady a sbírat střípky sebe samé.
Uvědomila jsem si, že nezáleží na počtu přátel, které vídám, pokud jsou to přátelé opravdoví. Teď už se nemusím snažit...stejně jak já žiju a prožívám jejich život, oni prožívají můj.
Školu už naštěstí řešit nemusím, ale po škole přišla práce...a tak jsem se jednoho milého dubna zabalila a pověsila i AuPairkovskou kariéru na hřebík a víte proč? Protože mě to psychicky deptalo. Nebyl to sice jediný důvod, ale určitě jeden z těch důležitých a vydala se hledat štěstí zpátky do Česka. Nastoupila do práce, která mě bavila, ale věděla jsem, že to taky nebude na dlouho...a ejhle, v moment, kdy jsem se rozhoupala, přišel moment M...a ono to štěstí, i v práci, si mě našlo samo. Mám několik pracovních nabídek a mou největší starostí je teď vybrat tu pravou :)
Co se týče šetření? Nešetřím. Rozhodně ne na sobě a ani druzích, na kterých mi záleží a jsou pro mě důležití.
A už umím říct svůj názor, nebojím se říct pravdu do očí, i přesto, že to kolikrát bolí. A nebojím se stoupnout si za něco, čemu věřím- i když v to většina nevěří a nebo s tím nesouhlasí.
A samozřejmě, pořád chci, aby ten, na kom mi záleží byl šťastný a spokojený...ale už vím, že na prvním místě budu u sebe vždycky a jenom já.
Mít tu důležitou chvilku jen pro sebe.
Teď už se umí zastavit, nadechnout, užít si samu sebe. Nemusím kolem sebe mít nikoho a budu vědět, že jsem šťastná taková, jaká jsem. A víte, co je pro mě důležité? Abych na konci dne mohla být sama na sebe pyšná!!!! Pyšná v tom kdo jsem, kde jsem a jak daleko jsem ušla. Pyšná v tom, že jsem šťastná, spokojená a vyrovnaná osobnost....a věřte (nebo ne) že to další už přijde samo.
A tak, moje malá rada na závěr: Pokud ještě pořád vidíte sebe více v mé první části článku...zkuste to (z)měnit. Nepůjde to rychle a rozhodně se nebudete posouvat mílovým skokem ku předu, ale postupně bude vše lepší. Děláte to přeci PRO SEBE, pro své šťastnější JÁ!!!!
Ať už se zamyslím nad studiem, partnerským životem a nebo třeba mé osobní vyrovnanosti. Ale ruku na srdce? Ono to vlastně souvisí tak všechno se vším...
A přiznám se, že i teď, když vám všem o tomhle píšu, to není úplně jednoduché a ta minulost, mrcha, se znovu objevuje. Třeba v tom, že mě mrazí ruce a cítím v sobě mírný třas...ale i proto vám o tom všem píšu.
V minulosti totiž pro mě byla směrodatná jedna věc a to, aby VŠICHNI KOLEM MĚ BYLI ŠŤASTNÍ, potom přece může přijít na řadu moje štěstí.
A tak jsem pečovala o to, abych měla hodně přátel, abych s nima udržovala pevný kontakt.
Abych ve škole vše plnila na 100% ( i to, co mě sakra nebavilo).
Abych šetřila na budoucnost.
Abych se s nikým nehádala a tak vlastně nebyla schopna říct vlastní názor.
Aby všichni mí ex byli šťastní a spokojení, protože přece jen tím budu šťastná a spokojená já....
No a potom to vygradovalo v něco, čím jsem nejvíce ublížila sama sobě. Skončila jsem hubená, v depresích...a??? Našlo se jen mááááálo, malinko lidí, který to opravdu zajímalo.
A tak jsem si řekla: DOST! (a začala o sebe pečovat)
Uvědomila jsem si, že na světě pro mě, není nikdo důležitější než jsem JÁ! A je mi jasné, že to pro většinu z vás bude znít sobecky. Ale je důležité být v některých ohledech sobec...ten největší sobec!
Protože jakmile nebudete v psychické pohodě VY, je všechno špatně.
A tak jsem se postupně začala dávat dohromady a sbírat střípky sebe samé.
Uvědomila jsem si, že nezáleží na počtu přátel, které vídám, pokud jsou to přátelé opravdoví. Teď už se nemusím snažit...stejně jak já žiju a prožívám jejich život, oni prožívají můj.
Školu už naštěstí řešit nemusím, ale po škole přišla práce...a tak jsem se jednoho milého dubna zabalila a pověsila i AuPairkovskou kariéru na hřebík a víte proč? Protože mě to psychicky deptalo. Nebyl to sice jediný důvod, ale určitě jeden z těch důležitých a vydala se hledat štěstí zpátky do Česka. Nastoupila do práce, která mě bavila, ale věděla jsem, že to taky nebude na dlouho...a ejhle, v moment, kdy jsem se rozhoupala, přišel moment M...a ono to štěstí, i v práci, si mě našlo samo. Mám několik pracovních nabídek a mou největší starostí je teď vybrat tu pravou :)
Co se týče šetření? Nešetřím. Rozhodně ne na sobě a ani druzích, na kterých mi záleží a jsou pro mě důležití.
A už umím říct svůj názor, nebojím se říct pravdu do očí, i přesto, že to kolikrát bolí. A nebojím se stoupnout si za něco, čemu věřím- i když v to většina nevěří a nebo s tím nesouhlasí.
A samozřejmě, pořád chci, aby ten, na kom mi záleží byl šťastný a spokojený...ale už vím, že na prvním místě budu u sebe vždycky a jenom já.
Mít tu důležitou chvilku jen pro sebe.
Teď už se umí zastavit, nadechnout, užít si samu sebe. Nemusím kolem sebe mít nikoho a budu vědět, že jsem šťastná taková, jaká jsem. A víte, co je pro mě důležité? Abych na konci dne mohla být sama na sebe pyšná!!!! Pyšná v tom kdo jsem, kde jsem a jak daleko jsem ušla. Pyšná v tom, že jsem šťastná, spokojená a vyrovnaná osobnost....a věřte (nebo ne) že to další už přijde samo.
A tak, moje malá rada na závěr: Pokud ještě pořád vidíte sebe více v mé první části článku...zkuste to (z)měnit. Nepůjde to rychle a rozhodně se nebudete posouvat mílovým skokem ku předu, ale postupně bude vše lepší. Děláte to přeci PRO SEBE, pro své šťastnější JÁ!!!!
Komentáře
Okomentovat