...I cesta může být cíl :)
...aneb krásný pozdrav z cesty do Prahy :)
Ano, onen slavný moment se přiblížil a já jsem se vydala na DLOUHOU!!! cestu do Houstonu. Řeknu vám, je divný pocit se neustále s někým loučit, slibovat, jak se budu opatrovat a hezky se o sebe starat....a přitom držet tu HAPPY FACE, že jste vlastně úplně v pohodě. Ale nejsem :( Je mi smutno, smutno po lidech, které nějakou tu dobu neuvidím....Vím ale, že na druhé straně, v Houstonu, na mě čeká rodinka, Mila a další kamarádi...tohle mě utěšuje. Taky nesnášíte ten pocit, že budete úplně sami? To bych asi těžko zvládala...ale teď vím, že se vracím za něčím známým a sama určitě nebudu!
První cíl mé cesty a vlastně další loučení proběhne v Praze, kde "přečkám"- přenocovat je poněkud silné slovo, jelikož vstávám zítra kolem půl 4, noc u Ondry a Peti. Jsem ráda, že to není někdo, koho neznám a navíc, tyhle dva kluky mám moc ráda :) A těším se na ně...ale to další loučení :( Ach jo, jak já to nemám ráda..jsem asi velká cíťa, ale pokaždé mi ta slzička stejně ukápne...
Další cesta bude noční (bojím, bojím) Prahou na letiště :/ i přesto, že bych o sobě mohla říct, že jsem poměrně Prahy znalá a jako cestovatelka už i v hodně případech obezřetná, vždycky ta menší dušička ve mně bude....A? Odlet....
První mezi- přistání se změnou letadla bude v Amsterdamu, jsem ráda, že to bude první, ale taky jediné mezipřistání. A taky to čekání na odlet druhého letadla nebude žádná hrůza. Jen pouhé dvě hodiny. Představa, že musím čekat, třeba jako loni, celou noc, to by mě už asi kleplo :D No a pak už jen dloooooooouhý let nad oceánem do Houstonu....Doufám, že i ten bude v pořádku :)
A jamile budu v druhém "domově" podám vám všem zprávu!!! (Jak já se těším na to teplé počasí a sluníčko!!!)
Ano, onen slavný moment se přiblížil a já jsem se vydala na DLOUHOU!!! cestu do Houstonu. Řeknu vám, je divný pocit se neustále s někým loučit, slibovat, jak se budu opatrovat a hezky se o sebe starat....a přitom držet tu HAPPY FACE, že jste vlastně úplně v pohodě. Ale nejsem :( Je mi smutno, smutno po lidech, které nějakou tu dobu neuvidím....Vím ale, že na druhé straně, v Houstonu, na mě čeká rodinka, Mila a další kamarádi...tohle mě utěšuje. Taky nesnášíte ten pocit, že budete úplně sami? To bych asi těžko zvládala...ale teď vím, že se vracím za něčím známým a sama určitě nebudu!
První cíl mé cesty a vlastně další loučení proběhne v Praze, kde "přečkám"- přenocovat je poněkud silné slovo, jelikož vstávám zítra kolem půl 4, noc u Ondry a Peti. Jsem ráda, že to není někdo, koho neznám a navíc, tyhle dva kluky mám moc ráda :) A těším se na ně...ale to další loučení :( Ach jo, jak já to nemám ráda..jsem asi velká cíťa, ale pokaždé mi ta slzička stejně ukápne...
Další cesta bude noční (bojím, bojím) Prahou na letiště :/ i přesto, že bych o sobě mohla říct, že jsem poměrně Prahy znalá a jako cestovatelka už i v hodně případech obezřetná, vždycky ta menší dušička ve mně bude....A? Odlet....
První mezi- přistání se změnou letadla bude v Amsterdamu, jsem ráda, že to bude první, ale taky jediné mezipřistání. A taky to čekání na odlet druhého letadla nebude žádná hrůza. Jen pouhé dvě hodiny. Představa, že musím čekat, třeba jako loni, celou noc, to by mě už asi kleplo :D No a pak už jen dloooooooouhý let nad oceánem do Houstonu....Doufám, že i ten bude v pořádku :)
A jamile budu v druhém "domově" podám vám všem zprávu!!! (Jak já se těším na to teplé počasí a sluníčko!!!)
Komentáře
Okomentovat