Když jste asociál- ale jen občas

Když jste asociál, ale jen občas, je to s váma velká věda. Každý vás zná jako tu veselou a šťastnou- za každých okolností a přes to prostě nejede vlak. Nahodíte svůj „happy face“ a vydržíte se na všechny kolem smát a možná budete i tou nejlepší bavičkou- přesně tak, jak vás všichni znají a jak to od vás čekají.
Přijde ale chvíle, a ta obvykle přichází velmi zřídka a ojediněle, kdy nemáte ani chuť ani sebemenší vůli se na někoho smát, tvářit se šťastně a vést družné hovory.  Většinou jsou to takové chvíle, kdy se všichni ostatní, možná i od přírody pesimisté a bručouni, budou alespoň snažit vypadat tak, jak to předpokládá většina společnosti.  Jsou to takové ty velkolepé oslavy, třeba Silvestr nebo party, na kterou se všechno dlouho plánuje a připravuje. Vy máte jen jedno jediné poslání- být taková, jaká jsem v 99% svého života. ŠŤASTNÁ!!!!
No a v tu chvíli přijde ta krize! Ten vždy optimisticky naložený člověk, to vaše já, se obrátí o 180 stupňů, uzavře se do sebe a je z něj uzlíček nervů, který touží po jediném a to je BÝT SAMA A NEJLÉPE HNED!
Úplně stejně, jako jsem aktuálně popsala pocity oněch jedinců- nešťastníků, kteří se neumí bavit ve skupince lidí, to mám i já.
Jsem od přírody pozitivně naložená, srším optimismem na dálku a miluju společnost, ale jednou, možná dvakrát do roka přijde chvíle (tu jednu mám už okopanou, jako svoje starý boty), kdy jsem radši sama, bez jakékoliv společnosti a potřeby se někomu předvádět. Věřte, že nikdo, kdo se v daný den nachystá na bujarou oslavu v salvě smíchu a zábavy, nemá chuť potkat s někým, kdo se tváří jako kakabus- což jsem já.  A nemá chuť na lidi.
Silvestr je jedním z nich. Je září a lidi už řeší, co bude na Silvestr. PANIKA, POMOC, CO MÁM DĚLAT??? Nervozita stoupá, adrenalin, jak zase budu vysvětlovat dalším v okolí, proč nic dělat nechci a nebudu. A tak se vydávám na průzkum, co má moje druhá polovička v plánu a tajně doufám, že ten novoroční, není spojený se mnou ( i když, abych byla správná ženská, v nejniternějším koutku doufám, že spojené se mnou jsou a vůbec mu nebude vadit být s ubrečenou, nevrlou a možná i naštvanou dámou v soukromé společnosti nás dvou- ale to bych chtěla asi vážně moc). A on, světe div se, jak to u párů bývá, se mnou spojený je. A tak mě čeká vysvětlování, proč zrovna já ho chci radši vidět ve společnosti alkoholem obšťastněných kamarádů a ne té svojí, když novoroční polibek by byl mnohem lepší se mnou než některou jinou...a co když se opravdu stane? (a i tohle mě bude užírat, ne, že ne). 
Asi bych dlouho mohla hloubavě zkoumat, proč zrovna já jsem ta vyvolená, ale nechci- jen mám potřebu se z toho všeho vypsat a možná časem vybrečet do polštáře, protože je mi ve výsledku líto, že se neumím bavit, když všichni ostatní jsou naladění na tu správnou vlnu.  A tak se 31.12. budu jako obvykle užírat, až se vlastně sežeru zaživa, se svým nepříjemným já a ten nadcházející rok začnu jako nepříjemná ženská. Ale nebojte, po takřka celý zbytek to budu zase já- veselá a usměvavá Lůca, jakou mě všichni znají.