Tak dlouho se chodí s cizinci na rande…až si najdete českého Honzu

...aneb zatěžkávací zkouška našeho vztahu vol. 2- PŘEDSTAVENÍ V RODINĚ

…a taky se říká, že z odříkaného chleba je největší krajíc…
a proto jsem musela procestovat půlku světa, začít si něco s Turkem,  Britem, Novo Zélanďanem, Američanem…abych si ve výsledku našla to, čemu jsem se dlouhou dobu bránila jako čert kříže.
Ještě teď si pamatuju, když mi máma, několik let zpět říkala: „Počkej, však ty jednou poznáš, že ti čeští kluci nejsou až tak špatní a nakonec se doma ukážeš s českým Honzou.“  Tehdy jsem se jí vysmála a klepala si na čelo, protože jak by MATKA někdy v něčem mohla mít pravdu?
Čím jsem ale starší (což ale nutně nemusí znamenat, že rozumnější), poznávám, že měla pravdu ve spoustě věcí. A vlastně A TO DOSLOVA i s tím, že jednou toho českého Honzu opravdu přivedu.

Nemyslete si, ono to není žádná prča, když je vám 28 a jedete představit prvního kluka domů. Obzvlášť, když vůbec ale vůbec nevíte, jak se tohle všechno dělá v Česku, protože jste to nikdy nezažili!!! Většina si totiž tímhle projde už v dřívějším věku, kdy jsme všichni ještě tak trochu telátka a neřešíme, jak to vlastně bude vypadat a jediné v co doufáme, aby nás rodiče nenačapali „ v nejlepším“ a my tak přítele nemuseli narychlo ukrývat pod postelí nebo ho představovat v tu nejméně vhodnou chvíli. Většina těhle setkání proběhne v klidu a pro rodiče i děti to je jedna z prvních zkoušek.

Já si pár zkouškami už prošla a teď mě asi čeká to, co si jiní už dávno zkusili. A hned dvojitě.
A tak se v prvním týdnu vydám, jako „pohledná nevěstinka“ (zde mě berte prosím s rezervou: D) do rodné vísky svého pana B. Od rodiny jsem dostala výslužku a doporučení, ať se chovám slušně, všem pomáhám a …prostě ať udělám dobrý dojem (to asi proto, aby ten český Honza neutekl, když už jednou přišel někdo normální). Jo, a od babičky asi dalších milion rad, kde hlavně figurovalo to, abych si PRO KRISTOVY RÁNY NESEDĚLA NA NOHÁCH-NIKDY A ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ!!!! Asi jsem ji moc neuklidnila tím, když jsem řekla, že si tak sedávám normálně vždy a všude J (dokonce teď, a to jsem ve veřejných prostorech jedné nejmenované kavárny si jednu nohu podkládám druhou a nejradši bych zula boty a dala obě nohy do tureckého sedu.) Neříká se přece, chovejte se u nás jako doma, ať víme, jak to u vás doma vypadá? A tak absolutně nechápu smysl toho, proč bych si na nohách sedět nemohla... (ale o tom zase až jindy...)

A v týdnu druhém se vydá zase on k nám. Ale věřte nebo ne, zase jsem v nervech jenom já (jak se mu bude líbit u nás, jak se mu budou líbit naši, jak se našim bude líbit on, jak celý víkend proběhne)! A nejen, že mi to nepřijde úplně fér, ale chtěla bych se naučit mít jeho stoický klid. I když- on je právník, já budu pokaždé jen ta emotivní socioložka- personalistka. Ale víte, co by mě zajímalo nejvíce? Jestli dostává nějaké rady i on…protože tohle mi přijde jen jako výsada mojí rodiny.

A tak, zatímco ho bude moje rodina dozajista milovat od prvního pohledu (bratr ho už asi bere víc než mě- přeci jen, pan B je právník a ségra ne), já si budu nervózně posedávat, abych byla vždy slušná a úslužná a hlavně si neseděla na nohách, protože to se v českých luzích a hájích nenosí- teda aspoň podle babičky J  a snažit se, aby si mě zamilovali všichni kolem…

Myslím, že z tohohle seznamování budu mít zážitek na hoooooodně dlouho…až do další návštěvy, kterou budu absolvovat. Protože ONE IS NEVER ENOUGH!