...vyznání
Když se zamilujete, celý svět, jakoby se otočil. Jakoby to, co je v jednu chvíli tak běžné a samozřejmé se najednou naprosto změní.
Mít někoho rád, je asi ta nejnádhernější věc, to nejkrásnější, co vás může potkat...najednou je tady někdo, kdo se o vás stará, zajímá se o vás, ví, kde jste a co děláte...a taky, že na toho druhýho myslíte. Nervozita, která vás přepadá před každou novou věcí, kterou ve vztahu máte, ten pocit, když se vám propadají kolena, jen proto, že HO máte potkat a to šimrání kolem břicha...ti motýlci, kteří se rozletí do všech částí těla, když se konečně uvidíte...a on vás políbí. Moment, kdy jste si nejblíž, jak to jen jde a vaše srdce chce samou radostí vyskočit z těla.
Ale taky to, že se máte na koho zlobit, občas si na někom vylijete zlost...a občas jen žárlíte na....naprosté maličkosti a lidi kolem, protože mohli být s tím, koho v tu danou chvíli máte nejraději.
Ten někdo, kdo má o vás strach ve chvíli, kdy se neozvete na delší, než možnou dobu, to napětí, když se pohádáte...a chcete se usmířit a vlastně ten nejlepší pocit, když všechno prodiskutujete a zjistíte, že dohadovat o blbostech je naprostá zbytečnost.
MÍT RÁD je prostě báječná věc...a já si nikdy nepřestanu vážit toho, že mám v tuhle chvíli to, co mám.
Nejsme ideální. Ani já a vlastně ani on. A nikdy nebudeme. A nikdy nebudeme do sebe zapadat jako ta ozubená kolečka...protože bez občasných zádrhelů by to prostě nešlo. Ty kolečka ale, se správným mazáním, budou fugovat, pokud na tom oba budou vzájemně pracovat. Nic totiž není jen tak, jak si v dnešní době spousta z nás představuje...nefunguje to "jen tak", že to prostě fungovat má. Všechno, co se ve vzahu děje, je hlavně o těch dvou kolečkách, které se vzájemně promazávají, protože...ono nové kolečka do sebe možná zapadají, ale časem se otupí, oschnou...a prostě se musí o ně pečovat stejně tak, jako o vztah.
Nechci ideální vztah. Chci vztah...který mám. Kde mě bude štvát on, kde budu štvát já ho. Kde ho občas budu chtít "poslat do Tanvaldu" (pozn. mají velkou zahradu) a kde on bude spílat proto, abych mohla odletět zpátky do USA...A pak se ve vší kráse sejdeme doma, otevřeme si víno...a všechno to spláchneme...Protože takhle to má být.
Teď a tady...a ne někde jinde s někým jiným.
Mít někoho rád, je asi ta nejnádhernější věc, to nejkrásnější, co vás může potkat...najednou je tady někdo, kdo se o vás stará, zajímá se o vás, ví, kde jste a co děláte...a taky, že na toho druhýho myslíte. Nervozita, která vás přepadá před každou novou věcí, kterou ve vztahu máte, ten pocit, když se vám propadají kolena, jen proto, že HO máte potkat a to šimrání kolem břicha...ti motýlci, kteří se rozletí do všech částí těla, když se konečně uvidíte...a on vás políbí. Moment, kdy jste si nejblíž, jak to jen jde a vaše srdce chce samou radostí vyskočit z těla.
Ale taky to, že se máte na koho zlobit, občas si na někom vylijete zlost...a občas jen žárlíte na....naprosté maličkosti a lidi kolem, protože mohli být s tím, koho v tu danou chvíli máte nejraději.
Ten někdo, kdo má o vás strach ve chvíli, kdy se neozvete na delší, než možnou dobu, to napětí, když se pohádáte...a chcete se usmířit a vlastně ten nejlepší pocit, když všechno prodiskutujete a zjistíte, že dohadovat o blbostech je naprostá zbytečnost.
MÍT RÁD je prostě báječná věc...a já si nikdy nepřestanu vážit toho, že mám v tuhle chvíli to, co mám.
Nejsme ideální. Ani já a vlastně ani on. A nikdy nebudeme. A nikdy nebudeme do sebe zapadat jako ta ozubená kolečka...protože bez občasných zádrhelů by to prostě nešlo. Ty kolečka ale, se správným mazáním, budou fugovat, pokud na tom oba budou vzájemně pracovat. Nic totiž není jen tak, jak si v dnešní době spousta z nás představuje...nefunguje to "jen tak", že to prostě fungovat má. Všechno, co se ve vzahu děje, je hlavně o těch dvou kolečkách, které se vzájemně promazávají, protože...ono nové kolečka do sebe možná zapadají, ale časem se otupí, oschnou...a prostě se musí o ně pečovat stejně tak, jako o vztah.
Nechci ideální vztah. Chci vztah...který mám. Kde mě bude štvát on, kde budu štvát já ho. Kde ho občas budu chtít "poslat do Tanvaldu" (pozn. mají velkou zahradu) a kde on bude spílat proto, abych mohla odletět zpátky do USA...A pak se ve vší kráse sejdeme doma, otevřeme si víno...a všechno to spláchneme...Protože takhle to má být.
Teď a tady...a ne někde jinde s někým jiným.
Komentáře
Okomentovat