Plavecký den, aneb co řeší holky
Je 5.55 a já vstávám. Hlavou mi blýskne" ty ses snad
zbláznila", jen blázni totiž můžou vstávat takhle brzo, když mají ještě
další hodinu a půl na slastné snění. Nu, co už, můžu to třeba využít pro úklid,
to by totiž můj pokoj zajisté potřeboval. Ale né, ten bude muset ještě aspoň do
zítra počkat, dnes je totiž den "D", kdy se budu muset svlíknout do
plavek před mým klukem (rozuměj přítelem, protože tak tomu dospělí přece
sofistikovaně říkají, takže ani já nemůžu jinak).
Člověk by řekl, že se z toho nebudou dělat žádný caviky, jsme přece už velcí a uvažujeme rozumně a víme co a jak...ale ono když má někdo vybalit ty svoje "boky jako skříň", sem tam celulitidku, které se sakra nechce odejít a přitom ví, že ta druhá polovička má ruce jeden sval...tak to holt moc na sebevědomí nepřidá.
A tak si už od rána poskakuju v rytmu, v duchu doufám, že mi plochost ranního břicha zůstane až do odpoledne (sakra, to abych zase celý den nejedla) a zkouším, ve které variantě se líbím více sama sobě. Při pohledu do zrcadla mě napadne, že mimo kypré tvary, které mé tělo má-má i milion štípanců a nespočetně modřin a modřinek. Sakra, budu se mu líbit? Při vší ranní nervozitě, kdy dobaluju vše potřebné i nepotřebné- to zejména, zjišťuju, že moje řasenka vlastně není vůbec voděodolná a tak musím dnes jít jen tak, jak moji tvář pán Bůh stvořil- nu což, aspoň se lekne dnes a né někdy později, až se vzbudí o trochu dřív než já, což mi znemožní úpravu do podoby „spící Růženky“. V té přírodě se mu bude alespoň lépe utíkat, v případě, že by přeci jen chtěl z tohohle všeho ještě vycouvat.
Můj vztah vlastně prochází první menší krizí, o které pan vyvolený ani netuší. Možná proto, že ještě spí, ale možná i proto, že kluci tohle prostě nemají zapotřebí.
A tak tohle "trápení" zůstane jen "mezi námi děvčaty" a před ním se budu procházet skoro jako modelka z Victorias´ Secret a velká hrdinka, až polezu do té vymražené vody na "Džbánu“ a tvrdit, že je vlastně "krásně teploučká", přece nejsem žádná fňukna, ne?
Takže plavcům a plavání zdar!
Člověk by řekl, že se z toho nebudou dělat žádný caviky, jsme přece už velcí a uvažujeme rozumně a víme co a jak...ale ono když má někdo vybalit ty svoje "boky jako skříň", sem tam celulitidku, které se sakra nechce odejít a přitom ví, že ta druhá polovička má ruce jeden sval...tak to holt moc na sebevědomí nepřidá.
A tak si už od rána poskakuju v rytmu, v duchu doufám, že mi plochost ranního břicha zůstane až do odpoledne (sakra, to abych zase celý den nejedla) a zkouším, ve které variantě se líbím více sama sobě. Při pohledu do zrcadla mě napadne, že mimo kypré tvary, které mé tělo má-má i milion štípanců a nespočetně modřin a modřinek. Sakra, budu se mu líbit? Při vší ranní nervozitě, kdy dobaluju vše potřebné i nepotřebné- to zejména, zjišťuju, že moje řasenka vlastně není vůbec voděodolná a tak musím dnes jít jen tak, jak moji tvář pán Bůh stvořil- nu což, aspoň se lekne dnes a né někdy později, až se vzbudí o trochu dřív než já, což mi znemožní úpravu do podoby „spící Růženky“. V té přírodě se mu bude alespoň lépe utíkat, v případě, že by přeci jen chtěl z tohohle všeho ještě vycouvat.
Můj vztah vlastně prochází první menší krizí, o které pan vyvolený ani netuší. Možná proto, že ještě spí, ale možná i proto, že kluci tohle prostě nemají zapotřebí.
A tak tohle "trápení" zůstane jen "mezi námi děvčaty" a před ním se budu procházet skoro jako modelka z Victorias´ Secret a velká hrdinka, až polezu do té vymražené vody na "Džbánu“ a tvrdit, že je vlastně "krásně teploučká", přece nejsem žádná fňukna, ne?
Takže plavcům a plavání zdar!
Komentáře
Okomentovat